Po dlouhé odmlce se ROCKERS vrací opět s výživnými příběhy ze svých cest. Jak už to obvykle bývá členové přicházejí a odcházejí, a tak se seskupení trochu obměnilo. Tentokrát se naším zájmem stalo Mariánské údolí a jeho krásné sjezdy, které nadchnou nejednoho downhill jezdce. Jak to tedy vśechno začalo. Konečně se povedlo domluvit celou sajtnu rockerů a nic nebránilo si užít úterní pojezd. Sraz jsme si dali na "Majlontským Bahnhofu", kde kupodivu, což nebývá mým zvykem, jsem dojel jako první. Pár metrů za mnou už se řítil "Rookie of the year" HIGHTOWER, který měl v zádech již známého DALLASE. Chvilku čekáme a dostaví se PéVé se svým epiconem. Takže skvadra je celá můžem vyrazit. Jedeme směr Šumbera ale výjmečně si odříkáváme krpál po silnici, který k ní vede a jedeme z pravé strany po nějaké zpevněné polní cestě. Hned od začátku je jasný, kdo nezahálel. Z polní cesty vyjíždíme zpět na silnici vedoucí k lomu. Ocitáme se vlastně hned u odbočky k šumbeře. Zde se chvíli zdržíme, aby jsme nabrali nějaký cukry na pojezd. Hned bylo poznat, kdo v cukrové superkompenzaci nezahálel (pro bližší informace kontaktujte PéVého). Vracíme se zpátky a jedem po silnici kolem lomu směrem Velká Klajdovka. Cukry, které jsme doplnili jsme hned spálili. U restaurace Velká Klajdovka jedem směrem na Ochoz cca 100 metrů a točíme doleva na trasu, která vede k vysílači Hády. Jízda lesem je svižná a zabávná až do doby, kdy vyjedem na louku, která je před vysílačem. Na štěstí je to k vysílači jen kousek, takže milosrdný stín nás bere zpět pod svá křídla. Následně jsme ---CENSORED---. Krásné stezky, které nabízí Hády, jistě baví spoustu cyklonadšenců a i my jsme nebyli vyjímkou. Po chvilce jsme na Kopaninách (tam kde začínají serpentíny na Ochoz). Odtud se vydáváme s lítostí v očích po žluté směrem k Ochozu. Jak již spousta z Vás ví, že ta žlutá je nemilosrdně kamenitá až balvanitá. Bohužel poslední šutr se stal osudným pro HIGHTOWERa a cvakl si jelito na stehno. Je to ostrej borec a přiznává se až v Mariánským údolí. Žlutou jsme tedy absolvovali se ztrátou jedné hvězdičky. Křižujeme silnici k Ochozu a následuje oblíbená oblast, kde se vyřádí spoustu jezdců. Svižné klesání do údolí s překvapením na konci v podobě KICKru. Jedu třetí a slyším borce ať si to dám neváhám du do něj. Polet krása i dopad bez problému ale skrze nabranou rychlost a vzdálenost HIGHTOWERA v dopadu mi nedalo na výběr než to do něj narvat. Naštěstí brzdy a síla očí zabránila zraněním. Odtud už je to vlnitá papačka až k jelenovi, kde si zase trochu pocukrujem a prohlídneme barvu krásného stehenního jelítka. Nesedíme dlouho a pokračujem dál. Stoupáme jako klasicky, aby jsme mohli klesat. Následuje celkem prudký sjezd, kde si DALLAS zopakoval sportovní průpravu z let studia na gymnáziu. Skok přes kozu a následný baseballový slide mě ujistil, že to DALLAS má stále v malíku. Následoval stoupák k autobusové zastávce před Ochozem. Odtud naše cesta vedla na Kótu 415. Papáme ještě silné vedro a jsme rádi, že zajíždíme zpět do lesů. Čeká nás ještě sjezd do Bílovic. Jedeme od Spáleniska po puntikaté růžové. Parádní sjezd ale i tak jsme ztratili dvě hvězdičky. Kdo mohl čekat akát, šipek nebo co to bylo uprostřed sjezdu. PÉVÉho to seklo přes paži a stal se tak prvním CYKLOEMO členem a DALLASE přes prsty. Vydáváme se na poslední horskou prémii, která je u komejnýho. Zde už cukrujem do příchodu tmy. Jsme klidní HIGHTOWERův světlomet vyvedl všechny z údolí temnot a přivedl všechny ovečky domů.
