Den po dni a kilometr po kilometru si hladoví rockers užívají cesty křížem krážem v okolí Brna. Dnes tomu nebylo jinak. V poslední době jsme hodně nakloněni oblastí na sever od Brna a její horskou prémií u komejnýho. Tentokrát jsme si dali za cíl získat skalp Alexandrovi rozhledny. A jak to teda bylo? Sraz proběhl na točně čtyřky v Obřanech. Stabilní moje zpoždění třicet minut donutilo spolujezdce PÉVÉHO a DALLASE, aby před pojezdem pocukrovali. Dojíždím a už mají pomalu hotovo. Vyjíždíme po levém břehu řeky Svitavy směr Bílovice. Po levém břehu je cesta techničtější než na rychlostním pravém břehu. Projíždíme kolem zahradní osady a míjíme železniční most. Techickou pasáží je jedno místo obzvlášť, jelikož musíte vzít kolo do teplejch a přenést ho přes skalku. V SPDtretrách opravdu zážitek. Dojíždíme do Bílovic a pokračujeme po silnici pod Babice. Cesta utíká a jsme tam coby dub. Projíždíme okolo železniční zastávky Babice nad Svitavou a zanedlouho vidíme odbočku na prašnou cestu, která začíná stoupat do výšin. PÉVÉ zkušeně káže zvolit tuto trasu. První část stoupání kilikatící se stezkou dává znát, že dneska to nebude zadarmo. PÉVÉ ma namazáno pod koleny a po první zatáčce mizí v dáli. DALLAS taky nepodcenil mazání a mizí za druhou zatáčkou. Zůstal jsem sám a v mysli rozmítal, kam se asi tak poděla moje kondice. Přestávám na to myslet a se zatnutými zuby myslím na první přikázání !!!NESESEDNEŠ!!!. Najednou se ocitáme na topu. Radost převeliká, kterou nám zkazí výhled směrem na Alexandrovu rozhlednu která je tak 100 m výškových nad námi. Cesta začne klesat a to už každý rozumný si dokaže udělat závěr. Samozřejmě je tam ještě jedno stoupání, které odděluje chlapce od mužů. Vydatný stoupání, kdy to opravdu pálí. PÉVÉ na klasiku vzal roha a já se s dallasem trápím. Po chvilce mizí i DALLAS a já zase zůstal sám. Tenhle kopec vede až nahoru do Babic a není pro žádný bábovky. Nakonec jsem boj s ním vyhrál a dojel do Babic, kde na mě borci už čekali. Odtud hned za speleologickou stanicí se napojujeme na stezku, která nás brzo přivedla k odbočce po levé straně. Byla to odbočka k rozhledně. Následný výhled a endorfin nutí začít řvát z rozhledny do údolí. Dáme trochu kochačky a fotoŠůtingu a nasedáme zpátky na kola. Vracíme se zpět na stezkuz z které jsme sjeli a pokračujeme dál. Konečně to jede trochu z kopce a organizmus si může odpočinout. Vjíždíme do lesa, kde se to prudce zohne a sjíždíme dolů do Adamova. Sešup úžasnej a najednou palouk s dvouma boulema. První hop a druhá hop skoro do stromu. Hladina adrenalinu stoupa výš a výš. Párkrát se vyhnout hlavou stromu a jsme dole zdraví. Šťastní jedeme pokoštovat cukry v místním cukrovaru u železniční tratě. Krapet jsme se zdrželi ale vyrážime ještě za světla. Zpátky se vracíme po silnici přes Babice do Bílovic. Asfalt nám nedává na vybranou a nutí nás udržovat stabilně vysokou rychlost. Návrat do Bílovic byl poněkud rychlejším než jsme čekali, a tak jsme zvolili ještě horskou premii s komínkem plným cukroví. Chvilku se zdržujem. Nakonec nasedáme a míříme směr Brno klasicky podél řeky. Na komunikace se připojujeme na Cejlu, odkud míříme k "Maliňáku". Tam opouštím Rockery a táhnu dom. Borci ještě šlapou na cukry na Bláhovku....
Žádné komentáře:
Okomentovat