Montenegro

Po dlouhé odmlce se vracíme zpět se zprávou z cesty do  Montenegro alias Černá hora. Předem všechny čtenáře chci upozornit, že cesta všude doporučována pro rodiny s dětmi, by byla opravdovým oříškem pro rodiče a jejich nekonečnou trpělivost. Představa malé holčičky, která si zrovna osvojila jezdecké schopnosti a vyjede s tatínkem na svém růžovém kole s třásněmi a vyrazila na tuto trať mi připadne opravdu směšná. Vrátíme se k tématu expedice "Montenegro". Je ráno a všichni účastníci už doma pŕipravují své stroje do provozního režimu až na mě, který to podcenil, nenamazal, nenafoukal a neumyl. Ranní mrazíky zastřely nejedno auto námrazou a to byl nejvyšší čas na to, aby jsme vyrazili. Půl deváté a sraz s Dallasem, věrným to spolujezdcem, u mě před barákem. Vyrážíme směr Hlavní nádraží a už na Nových Sadech poznáváme, že cyklorukavice bez prstů byla špatná volba. No nic při každé možné situaci zakládám ruce do podpaží, abych je trochu zahřál. Z "Hlaváku" jedeme směr Malinovské náměstí a pokračujeme na Moravské náměstí. Žádná změna pořád celkem kosa. Z "Moraváku" pokračujeme přes ulici Lidickou až k Semilassu. Na poslední křižovatce před Semilassem zatáčíme vpravo a z kopce jedeme na světelnou křižovatku, kde přes most překračujeme silnici vedoucí směr Globus Ivanovice. Za mostem zatáčíme ostře vlevo a zastavujeme u železničńího mostu. Na tomto místě čěkáme na další spolujezdce s kterými už jsem pár krutopojezdů podnikl. Jsou to PéVé a Zuzka. Oba dva dost vitální jezdci nás nechávají vymrznout, a proto si krátím čas pumpováním kola, jelikož příprava byla bídná. PéVé klasicky s malým mankem doráží a v zápětí doráží i Zuzka. Nic nebrání k tomu aby jsme jeli pokořit Montenegro. Projíždíme ulicí a dojíždíme k Ivanovickému potoku, podél kterého jedeme po úzke hliněné cestě. Pronásleduju PéVého, který podle číslic na mém tachometru, si jízdu užívá... Někde u OC Globus se napojujeme na červenou značku, též známou jako Family friendly stezka Petra Bezruče. Míjíme spoustu rybníku v údolí Ponávky. Dále následuje zpevněný úsek železničním hrubozrným makadamem. Nic příjemnýho ale nejsme děti, aby jsme hned šli brečet k mámě. Pořád jedeme po červené značce a ta nás dovádí do Lelekovic. Podle jízdního manuálu, který PéVé všem rozeslal, víme, že na konci Lelekovic má začít Peklo a to v překonání prvního kopce. Dallas už zahřívá svalstvo a psychicky se připravuje ponížit kopec. V Lelekovicích jedem po červené značce ale odpojujeme se na stezku Petra Bezruče. Vjíždíme do Lesa a pomalu a jistě se loučíme s horizontem. Po chvilce jsme se roztrousili a každej šlapal svým tempem k vrcholu. Stoupání měří asi dva kilometry nic hrozného ale pořád si tam člověk zavdá. Při jízdě nahoru se chladno mého těla přeměnilo v nepříjemné teplo. Šlapu koukám za sebe, jak mě stíhá PéVé a najednou jsem nahoře a ani to nebolelo. PéVé hned v zapětí a po chvilce i Zuzka, která ma můj obdiv, že i s nachlazením se vydala na tour de montenegro. Skupinu uzavírá Dallas, kterého motivujeme, že poslední to jede ještě jednou...Malá porada ohledně výšlapu na Babí lom ale cukry a čas nás nutí pokračovat dál. Tentokrát jsme na topu "U lavek" pokračovali rovně. Následoval parádní sjezd plný štěrku v zatáčkách. Po sjezdu dojíždíme do Svinošic, kde je krátká porada jestli dáme zelenou značku a 11,5 km smrti nebo nepojedem na Šebrov-Kateřina a nenapojíme se zpět na stezku Petra Bezruče. Šebrov-Kateřina to vyhrál. Vedl k němu sjezd po silnici, který jsem si užil a auta, které jely za mnou musely mít opravdu trpělivost, protože jako správný renegade jsem jel u prostřed silnice. Na začátku dědiny zatáčime vlevo a jedeme kolem zahradni prodejny k lesu. Hned první stoupák plnohodnotný šutry. Mé XC nadšení vzrostlo na maximum. Potom chvilku jak kdyby jsme se vraceli ke Svinošicým lesem. Nastáva peklo šutry, blato a listí je opravdovou zkouškou. Všichni funí v sedle a nutí stroje pokračovat dál. Pomalu a jistě se zbavujeme kamenů ale bláto zůstává. Ideální pro rodinu s dětmi je též průchod stezky těžební oblastí.

Taktéž je stezka vybavena plněfunkční lanovkou na které můžete bezpečně blbnout jelikož je opatřena skvělým tříbodovým brzdným systémem.

Po mírném ale táhlém stoupání dojíždíme na úsek, kde se cesta mírně vlní nahoru a dolu. Skrze vykácené úseky lesy máme možnost shlédnout krásné panoramata černohorského okolí. Následuje vítězný sjezd, kde se před námi rozprostře krásný pohled na obec Černá Hora a taktéž na komín pod kterým se prodávají rychlé cukry.

Dorazili jsme do svého cíle, kde jsme se posilnili. Já s Dallasem zpátky vlakem kvůli povinnostem a PéVé se zuzkou zpátky po svých. Za pojezd chci všem zúčastněným poděkovat byla to paráda.