Dalešice

No tento výlet jsem jel bohužel sám a díky tomu se stal pouze obyčejným výletem bez žádného vzrušení. Začalo to tak, že banda kamarádů se rozhodla pro stanování u Dalešické přehrady. Znělo to dobře a já jsem se rozhodl, že se vydám tuto cestu zdolat na kole. Vyráželo se v sobotu a já nepoctivec nepocctivá jsem nevydržel a v pátek jsem si šel sednout na pivec. Večírek to byl opravdu kvalitní ale pánové a dámy to ráno, to bylo jak, když dostanete kladivem po hlavě. Chvilku jsem i váhal jestli nemám jet radši s někým v autě. V samé zlobě na sebe jsem využil chvilky naštvání a nasoukal se do úboru. Díky pár nepříjemnostem a zdrženích jsem v pátek stačil do auta hodit pouze spacák, stan a stojan na kolo na cestu zpět a tak nezbylo nic jiného než si na cestu přibalit baťoh. Vyrážím po deváté dopoledne s ještě dost podlomeným sebevědomím. Zjišťuju, že je vedro, který by i peklo závidělo. Vyrážím od Ronda přes Rennenskou třídu podél kolejí až ke krematoriu. Odtud jedu po Jihlavské kolem Fakultní nemocnice Bohunice směrem do Bosonoh. V Bosonohách jsem omylem zatočil o jednu křižovatku dřív, tak jsem měl malé zdržení. Na druhý pokus už odbočuju správně a jedu směrem na Troubsko. V Troubsku na křižovatce zatočím doleva a jedu směrem ke křižovatce Ostopovice-Střelice, kde odbočuju na Střelice. Ve Střelicích mírné stoupání ale nic hrozného. Za Střelicemi projíždím železničním podjezdem a mířím ke křižovatce, na které zatočím vlevo směrem do Radostic. V Radosticích jsem v cuku letu, avšak kolo si už stěžuje, že jsem ho málo promazával a vydává opravdu prapodivné zvuky. Vzhledem k tomu jaké je počasí dávám pozor na pitný režim a snažím se pít každých 10-20 minut. Z Radostic jedu na Prštice, kde na křižovatce zatočím vpravo na Moravské Bránice. V Mor. Bránicích jedu po hlavní a sleduju ukazetele, které mě vedou do Ivančic. Vyjíždím ven z Mor. Bránic a po chvilce jízdy mijím Ivančický viadukt. Údiv z mostu mě doprovázel až do Ivančic, kde už začínám pociťovat, že teplota stoupla nad 30 stupňů Celsia. No v Ivančicích dojedu na křižovatku, kde jsem chvilku zmaten, a tak zastavuji, abych se osvěžil a vymyslel kam dál. Nakonec jsem využil odhadu a jel na křižovatce rovně. Ono by bylo jedno víceméně, kterou cestu bych vybral, jelikož jsem stejně cestu jentak tušil. No vyrazil jsem a jel jsem směrem na Oslavany. V Oslavanech to všechno začalo. Vidím ceduli Mohelno doleva, a tak neváhám a zatáčim. Začíná stoupání a já se škrábu nahoru na Oslavanskou starou horu. Následoval mírný sjezd a zase stoupání do Nové Vsi, kterou jsem projel po hlavní. Cesta pořád mírně stoupala a slunko pořád pražilo. Mezi poli obklíčen parmnem jsem si všiml Ze jeden a půl litru tekutiny už je skoro na dně. Mé modlitby jsou vyslyšeny a přede mnou se ocitá obec Senorady, kde u okénka si kupuju pití a ptám se na cestu. Slečna mi odpoví, že je přede mnou slušný kopec a já ji poděkuji, sbalím se a vyrážím dál. Kopec, s názvem Velké díly, nenechal na sebe nenechal dlouho čekat. Po dosažení vrcholu následovalo klesání do obce Mohelno a po levé ruce jsem se kochal pohledem na jadernou elektrárnu Dukovany. V Mohelnu, hned na začatku obce, je benzinka, kde jsem se zeptal na cestu, která k mému údivu se nijak nelišila od té mé. Vyrazil jsem hned na první křižovatce v obci doprava na Kramolín. První úsek byl mezi poli, kde jsem myslel, že pod tíhou slunečních paprsků asi zemřu. Cesta mírně stoupala ale na úmorném slunku to byla opravdu pecka. Nakonec pole vystřídá les, kde bylo aspoń trochu stínu. Zastavil jsem, že si odpočinu ale nenechavý hmyz mě nenechal na pokoji. Trápím se a dojíždím na top, kde je turistická mapa u odbočky na rozhlednu babylon. Na rozhlednu jsem kašlal a hledal jsem v mapě, kde jsem. Z údivem zjišťuju, že už to mám za pár. Sjíždím dolů do Kramolína a sbírám poslední síly. V Kramolíně ještě zariskuju posledním tipnutím kudy od tam. Jel jsem rovně po hlavni směrem na Náměšť nad Oslavou. Chvilku šlapu a jsem u obce Popůvky, kterou letem světem prosvištím. Následuje poslední část cesty úsek do obce Hartvíkovice. Po tom všem, co jsem si zažil si ten úsek hltám jako malinu a odpočívám. V Hartvíkovicích už jen sleduju ukazatel do kempu, který následuji. Sjedu do kempu a u brány potkávám první skupinku přátel, která právě dojela. Oslavně mi gratulují a já se se škvarkem na rtech nedovoluji líbat fanynky. Byl to výlet po asfaltu a pár kraśných km do sbírky.