Bylo ráno a já svého kolegu vezu do nemocnice a k tomu mám solidního kocoura, jelikož jsem oslavoval svátek. Takovej den, kdy člověk by radši proležel v posteli a vůbec nic nedělal. Bohužel nebo spíš bohudík, že jsem pracující a tohle jsem si nemohl dovolit. Den předtím jsem se domlouval s Dallasem, že něco dáme ale trošku jsem váhal jestli to výjde. Samozřejmě Dallas už ráno pomocí internetových komunikátorů zjišťuje kdy a kam se pojede. No nebylo mi dobře ale nejsem slibotechna, která slíbí a pak se na to vyprdne. Říkám Dallasovi ať vymyslí nějakou trasu, kde se budem moci i vykoupat. Do půl hodinky už jsem měl před sebou hrubý návrh trasy. Den v práci ubíhal a kocour odcházel. Bylo něco před pátou a Dallas už se pro mě stavuje do firmy. No nic počkáme do 5ti a valíme ke mně pro kolo. Netrvá dlouho a jsem ready ve stylu, že jsem zapomněl brýle a rukavice. Nevadí i bez toho se dá šlapat. Vyrážime na cestu z jiného spotu než je obvyklé a to od Ronda. Přejíždíme křižovatku Nové Sady-Poříčí a jedem na stezku směr Komárov. Hned na začátku je podjezd pod přivaděčem od M-Paláce, který je nově vymalovaný a jsou v něm nainstalovány zářivky, co mění barvu. No stezka klasicky zasekaná. Dojíždíme ke dřevěné lávce a jedem k prvnímu křížení s městskou komunikací. Přejíždíme ji a před železničnim mostem se dáváme doleva. Následuje zase křížení 4-proudé komunikace, která vede do nakupní zóny Shopping park a Olympia. Za touto cestou směřujem ke stezce kolem řeky Svitavy. Na této stezce je o poznání méně lidu než na té proradné stezce k Olympii. Avšak tato stezka má taky své mouchy a to bych vyzvedl jednu a to je, že se křižuje s celkem frekventovanými komunikacemi. Takže po této stezce jedeme směr maloměřice. Křižujeme Tržní ulici, dále Křenovou, dále u Vojenské nemocnice odkud se dostáváme po stezce k mostu, kde přejedeme na druhou stranu řeky. Zde prokličkujeme ulicemi a dostáváme se na křižovatku před židenickou kasárnou. Zde jedeme vlevo a hned na to první do prava. Dostáváme se na ulici která vede do maloměřic. Po levé ruce máme maloměřické vlakové seřadiště. Dojíždíme pod lom na Hádech. Jedeme po silnici, která vede k zatopenému lomu. Po mírném stoupání následuje odbočka, která naše kola zavedla na lesní cestu zvanou Šumbera. Tuto cestu tvoří podklad ze štěrkodrtě a cesta po ní je příjemná. Šumbera je vzhledem k výškovému profilu vlnitá ale přece jenom směrem na Kopaniny je to do kopce. Volím krásné projížďkové tempo. Po vlnění se na Šumbeře se dostáváme na Kopaniny. Odtud jsme měli naplánováno jet k Resslovu pomníku, jak se řeklo, tak taky bylo. K Resslovi to bylo z kopce takže jsme si jen užívali.
U Resslova pomníku kouknem do mapy, která na nás vyplyvne, že máme dvě varianty, jak jet do Řicmanic. Zvolili jsme tu kratší ale prudší. Vyjíždíme tedy od Ressla nahoruk takové chatě. Chvilku tápeme, kde je stezka.Najednou vidím jakousi zarostlou stopu a říkám si, že to bude asi ono. No nechtělo se mi do toho ale Dallas duchapřítomně vytáhl repelent a dodal mi odvahu. Vjíždíme na stezku. V podstatě mi to přišlo jakoby tam tento rok ještě nikdo nešel. Helmou prorážím větve a při hledání stopy ve vysoké trávě se vyhýbám pařezům. Najednou z čista jasna se před náma objeví stezka. V duchu mám radost ale jak se říka: "Nechval dne před večerem". Stezka byla rozbitá, že 100 metrů po ni byl opravdu zážitek. Povrch vypadal jak jedno velký termitiště. Zaschlé blato s kamením v ruzných přírodních tvarech. No nic nezbývá než sesednout z kola a tlačit. Tlačíme a do toho příjde ještě normální vlhký blato. Člověk přemýšlí, jak může být někde vlhké blato, když už jsou tejden venku horka. Po absolvování nauky o termitech, konečně přichazí jízduschopný terén. Po stezce, která byla označena dvěma červenými pruhy se dostáváme na rozcestí, kde jedeme vlevo a po cca 50 metrech se napojujeme na stezku, která nás po chvilce dovádí na Spálenisko. Zde chvilku koukáme, kam tak asi máme jet. Věděli jsme, že máme jet z kopce, a tak vybíráme cestu dolů po asfaltce. Avšak Dallasovo bystré oko po 10 metrech vidí vjezd do lesa a to by byl hřích přece takovou šanci nevyužít. Nádhernej singl dolů. Plno technických pasáží prostě paráda. Dojíždíme na nějakou lesní cestu, kde lesníci skladujou klády a před sebou vidíme chatovou oblast. Oba dva podpořeni adrenalinovým opojením odmítáme stezku a strháváme naše kola na poslední cestu dolu opět do lesa. Krátkej sjezd, kde si každej jedeme svoji stopu mezi stromy. Dojíždíme dolu a před námi potok. K jeho překonání stačilo jen přejet úzkou lávku, kterou jsme oba dva přejížděli se zatajeným dechem. Potom už jen výjezd z chatové oblasti. Na začátku Kanic se napojujeme na silnic a směrem vlevo jedeme do Řicmanic, které jsou co by kamenem dohodil. Dojíždíme k vysněnému koupališti a zjišťujeme k naší nelibosti, že otvírají bazén až od prvního. Seděli tam tři starousedlíci, kteří se nad námi slitovali a pustili nás na bazén celej bazén jen pro nás, co víc si přát. Po čvachtačce jsme ještě zajeli do místní hospůdky se osvěžit. Zpátky jsme se už vraceli za tmy ale nedělalo nám to problém jelikož máme světla narozdíl od většiny cyklistů, který jsme potkali. Cestou jsme jeli na Bílovice a po stezce do Maloměřic a podél Svitavy stejnou cestou, jak jsme vyjížděli. Tímto chci poděkovat Dallasovi za opravdu výživnej výběr trasy...
Bylo ráno a já svého kolegu vezu do nemocnice a k tomu mám solidního kocoura, jelikož jsem oslavoval svátek. Takovej den, kdy člověk by radši proležel v posteli a vůbec nic nedělal. Bohužel nebo spíš bohudík, že jsem pracující a tohle jsem si nemohl dovolit. Den předtím jsem se domlouval s Dallasem, že něco dáme ale trošku jsem váhal jestli to výjde. Samozřejmě Dallas už ráno pomocí internetových komunikátorů zjišťuje kdy a kam se pojede. No nebylo mi dobře ale nejsem slibotechna, která slíbí a pak se na to vyprdne. Říkám Dallasovi ať vymyslí nějakou trasu, kde se budem moci i vykoupat. Do půl hodinky už jsem měl před sebou hrubý návrh trasy. Den v práci ubíhal a kocour odcházel. Bylo něco před pátou a Dallas už se pro mě stavuje do firmy. No nic počkáme do 5ti a valíme ke mně pro kolo. Netrvá dlouho a jsem ready ve stylu, že jsem zapomněl brýle a rukavice. Nevadí i bez toho se dá šlapat. Vyrážime na cestu z jiného spotu než je obvyklé a to od Ronda. Přejíždíme křižovatku Nové Sady-Poříčí a jedem na stezku směr Komárov. Hned na začátku je podjezd pod přivaděčem od M-Paláce, který je nově vymalovaný a jsou v něm nainstalovány zářivky, co mění barvu. No stezka klasicky zasekaná. Dojíždíme ke dřevěné lávce a jedem k prvnímu křížení s městskou komunikací. Přejíždíme ji a před železničnim mostem se dáváme doleva. Následuje zase křížení 4-proudé komunikace, která vede do nakupní zóny Shopping park a Olympia. Za touto cestou směřujem ke stezce kolem řeky Svitavy. Na této stezce je o poznání méně lidu než na té proradné stezce k Olympii. Avšak tato stezka má taky své mouchy a to bych vyzvedl jednu a to je, že se křižuje s celkem frekventovanými komunikacemi. Takže po této stezce jedeme směr maloměřice. Křižujeme Tržní ulici, dále Křenovou, dále u Vojenské nemocnice odkud se dostáváme po stezce k mostu, kde přejedeme na druhou stranu řeky. Zde prokličkujeme ulicemi a dostáváme se na křižovatku před židenickou kasárnou. Zde jedeme vlevo a hned na to první do prava. Dostáváme se na ulici která vede do maloměřic. Po levé ruce máme maloměřické vlakové seřadiště. Dojíždíme pod lom na Hádech. Jedeme po silnici, která vede k zatopenému lomu. Po mírném stoupání následuje odbočka, která naše kola zavedla na lesní cestu zvanou Šumbera. Tuto cestu tvoří podklad ze štěrkodrtě a cesta po ní je příjemná. Šumbera je vzhledem k výškovému profilu vlnitá ale přece jenom směrem na Kopaniny je to do kopce. Volím krásné projížďkové tempo. Po vlnění se na Šumbeře se dostáváme na Kopaniny. Odtud jsme měli naplánováno jet k Resslovu pomníku, jak se řeklo, tak taky bylo. K Resslovi to bylo z kopce takže jsme si jen užívali.
Žádné komentáře:
Okomentovat