Velká Baba

Začalo to kde jinde než na pivcu, kde se sešli bajkeři u krásně orosoného isotonického nápoje...Při této posilňující chvilce jsem neváhal se domluvit s Dallasem na nějakou jízdu, jelikož jako čerstvý otec dostal od své milované ženy pár dní volna. Dallas neváhal a chytil šanci za pačesy. Chtěl jsem se podívat na Velkou Babu ale zatím nebylo s kým až do té chvíle, kdy přišel Dallas, že už tam byl. Tým jezdců byl, tak nic nebránilo k tomu, aby jsme vyrazili na cestu. Dali jsme si sraz po práci na klasickým spotu Gingila a Odtud vyrážíme po Vídeňské přes řeku a doprava na stezku směrem k přehradě. Bez nějakých problémů jsme u za chvilku u antroposu. Pokračujeme dále po stezce směrem k Pijavě. Místo po pravé straně volíme levou stranu a rybářskou stezku, kde si užíváme průjezd úzkými místy. U Pijavy jedeme klasicky po stezce směrem k ulici Svratecká. Mezitím proběhne pár odborných debat o nastavení tachometru. Dallas pochyboval o své kondici, jelikož jeho tachometr ukazoval při jízdě 25km rychlostí, rachlost 12 km/h. Zjistil, že na tom není tak špatně, jak si myslel. No po stezce směřujem k zastávce u ZOO, kde přejíždíme řeku a vydáváme se směrem mezi pole. Je to mírný stoupání ale v tom vedru nesmí člověk zapomínat na pitný režim. Heh mezi poli vede silnice ale naše kola chcou cítit hlínu. Jedem v poli po nějaké pracovní cestě pro obráběcí stroje a pomalu se blížíme k lesu. Je tam pár dobrejch stoupáků, kde si zkouším máknout. Dallas se drží ale cítím, že proklíná všechny špinky, co vykouřil. Je to chlap a tak se nevzdává. Vjíždíme do lesa. Z polního dusna se stává skoro chládek. Šlapem po modré značce a navzájem se podporujem ve stoupání. V lese žije plno hmyzu, který by vás rád sežral, a proto bych všem doporučil ať nezastavují. Cestou nahoru se našlo pár opravdu prudkých stoupání, které je radost vyšlapat. No po chvilce dojíždíme na rozcestí , kde se napojujeme na zelenou značku a jedeme vpravo  to už nám k cíli zbývá jen 500 metrů. Hurá jsme na Babě. Dallas se obětoval a celou cestu se sebou táhl nepraktický baťoh v kterém ovšem měl digitální zrcadlovku, a tak jsme si udělali nějaký promofotky.

 

Nj po absolvování photosession jsme se museli rychle zdekovat, protože komáři se do nás asi opravdu zamilovali. Nasedáme na kola a valíme zpět. Po 500 metrech dojedem na rozcestí, kde jsme byli předtím a pokračujem dál po zelené směrem do Jinačovic. Nádhernej sjezd po šotolině. Dallas ukazuje své silné stránky a zachvilku už má solidní náskok. Cestu křižují po několika metrech příčné otevřené propustky, které mají za úkol odvádět vodu z polí. Přes tyto propustky by se dalo krásné skákat. Za pár minut jsme v Jinačovicích a hledáme nějaké občerstvení. Všechno mineme, a proto pokračujeme dál ven z Jinačovic. Nejedem ani minutu a je tu odbočka na Rozdrojovice, tak si říkáme, že to zkusíme tam. Do rozdrojovic nás přivádí krásný kopeček. Konečně jsme našli, co jsme hledali. Osvěžujeme se a valíme zpátky. Za Rozdrojovicemi sjíždíme k přehradě. Improvizaci se meze nekladou, a tak kola protahujem dírou v plotě. Objevujeme se na červené značce u hospody u hříbku a frčíme k přiśtavišti. Z přístaviště už jedeme klasickou cestou po stezce k Mendlově náměstí, kde je cíl naší cesty...