Hlína - Menšíkova rozhledna

Po delší době, co jsme nejeli žádnou novou trasu se opět vracíme k poznávání brněnského venkova. Za posledních pár dní se toho ale celkem dost událo. Jeden z našich jezdců si bohužel musel vzít neschopenku a jít s nohou na operační sál. My věříme, že rekonvalescence jeho organismu nebude trvat příliš dlouho. Dnes Vám popíšu nenáročnou trasu plnou zajimavých zážitků do obce Hlína. Díky zranění jednoho z jezdců jsem musel vymyslet náhradní složení ŠLAPAČŮ. Zavolal jsem tedy Kelimsovi, který se už sám od sebe těšil na kolo, jestli neprošlápnem konečně tu Hlínu. Bez řečí souhlasí. V záloze jsem měl ještě jednoho jezdce pod přezdívkou Vesel. I tomu jsem dal vědět a řekl, že de do toho s náma, což od něho bylo opravdu respektabilní, jelikož má dirtový kolo. Sraz s Veselem byl v 17:50 u hospody Gingila, kde nasedáme na kola a vyrážíme směr Troubsko, aby jsme vyzvedli Kelimse. Jedem po Vídeňské, kde zkouším, jak mi kolo jede po seřízení. Uplná lahoda, žádné skřipajíci pazvuky a vibrace v pedálech. Jedem směr konečná tramvají u Ústředního hřbitova, kde zatáčime doprava směr Bohunice. V Bohunicích na křižovatce pak zatáčíme vlevo na Ostopovice. V Ostopovicích přichází první výzva pro našeho "Dirtaře". Nebál se a šlapal. Za Ostopovicemi na křižovatce zatáčime do Troubska. Příjíždíme před Kelimsův barák a přesně v tom momentu mi zvoní telefon. Volá Peťa, že je ještě v práci. Tak mu říkám, že jedeme napřed a že dáme sraz na Hlíně. Vyrážíme s Veselem z Troubska směr stezka Bobrava. Měli jsme před sebou ještě dost, a tak jsem se rozhodl, že pojedem, místo po žluté za Troubskem, do Střelic a pak směrem na Ořechov. Jak sem řek, tak bylo. Netrvá dlouho a jsme na stezce Bobrava. Po prvních metrech mi dochází, že sluneční brýle nejsou to pravé ořechové. Při sundávání brýlí mi zase volá Peťan, že už je doma a že dáme sraz v Radosticích u mlýna. K mému údivu bylo podél Bobravy ještě dost bahna a bláta. Opravdu tahle cesta nebyla pro žadný "šampónky". Po chvilce jsme celý od blata. Hadrů nelituju ale kola mi líto bylo.

Není čas na lítosti, protože znám trošku Kelimse věděl jsem, že ta krvelačná bestie pojede, co mu síly budou stačit, jen aby nás dojel ještě před Radosticemi. To jsem nemohl dopustit a snažil jsem se Vesela hnát, co mu jen kolo dovolilo. Na konci před nájezdem ke mlýnu nás čekal brod blatem, kde bych každému doporučil nezastavovat...Pak už to byl kousek do Radostic, kde jsme čekali asi 2 minuty na Kelimse. Slušnej výkon to prasisko předvedlo ale nedohnal ;).Z Radostic vyrážime do Prštic je to mírný stoupání, který se s náma chvilku táhne. Po chvilce jsme ho zvládli a sjíždíme dolů do Prštic. Všichni naberem dobrou rychlost. Po právé straně vedle mě jede Vesel a nečekaně bunnyhopem skáče na parkoviště u místní jednoty. Neztrácí rychlost a jede ke konci parkoviště, kde udělá bunnyhop z násypu 2-3 metry dlouhej do metrovýho dropu a dopadá tak 4 metry přede mě a sjíždí mu jedna noha. V úžasu začínám brzdit, kdyby náhodou to neustál. Ustál to!!! Vždycky jsem rád, když jezdím s takovýma hovadama. V Pršticích zatáčime u zámku do prava a vjíždíme na polní cestu. Za nedlouho projíždíme pod železniční tratí a začínáme stoupat na Hlínu. Kelims vybral tu nejlehčí trasu, aby Vesel na tom dirtbiku neumřel. Byla to dobrá volba, protože po chvilce zjišťuju, co mi dali a vzali víkendové grilovačky. Kelims v čele razí cestu nahoru. Po chvilce se otáčí a jede dolů podpořit Vesela. Já pokračuju pořád nahoru. Po úmorném šlapání vjíždím mezi pole a vidím "Menšíkovu rozhlednu", co by kamenem dohodil. Oblíbené vyplavení endorfinu mě nutí, abych se dostal co nejrychleji k rozhledně. Sesedám z kola a fotím si rozhlednu. Bohužel tahle rozhledna má otevírací dobu a tu jsme nestihli. Po chvilce u rozhledny dojíždí Kelims a za ním po chvilce Vesel, kterýho už je z dálky slyšet jak je napumpovanej a huláká oslavné chorály. S radostí si podáváme ruce a jedem do místní hospody se trochu osvěžit. Objednáme si oblíbený ovip a válíme se po asfaltu před hospodou. Díky pěknému letnímu počasí jsme vydrželi okupovat hospůdku do desáté hodiny večerní. Odjížděli jsme po stejné cestě jakou jsme na místo přijeli ale o poznání cesta dolů byla příjemnější, i když byla tma a tři kola měly jen dva světlomety. Trochu adrenalinu k tomu patří zvlášt, když Vesel (jedinej bez světlometu) si řekne, že pojede první. Jo skoro vyletěl z dráhy ale zkušeně to ustál. V Pršticích trochu šlápnem a hned potom je sjezd do Radostic. Krása ten sjezd tmou stál za to všechno úsilí. Zpátky se vracíme po silnici směrem na Střelice. Ve Střelicích je mirný stoupání ale nic co by každej z nás potom všem nezvládl. Projíždíme Střelicemi, kde se ještě trochu s Kelimsem vyštengrujem, kolem hasičárny a u JZD nahoru k Troubsko. Zajíždíme do Troubska, kde nám Kelims dá poslední instrukce kudy jet a odpadá domů. Po jeho trase se kymácíme domů přes Bosonohy, Kampusu a Fakultní nemocnice. Dojíždíme k Ústřednímu hřbitovu, kde točime u krematoria vlevo a jedem podél šaliny. Přejíždíme Vídeňskou a po Rennenské třídě až k hale Rondo. Zde se naše cesty s Veselem rozdělily. Respekt pro Vesela co na dirtu absolvoval....

MAPA TRASY ZDE