Víkendové radovánky

Byl to pátek jako každej jinej ale výjmečně to vypadalo, že nebude pršet. Tak jsme vyjeli na cestu na Akátovou věž, protože borci tam ještě nebyli. Trasa už je tady popsána. Na "Akátovku" jsme se dostali bez problému. Z věže koukáme směrem na Moravany, Střelice a vidíme nádherný slejvák. Neberem to nijak vážně, jelikož se to zdálo docela daleko. Opustili jsme věž a potom jsme sjeli dolů do dědiny a stavili jsme se do místní krčmy. Tam si pochutnáváme venku na zahrádce na krásném oroseném točeném a z údivem sledujeme, jak se horší počasí. No než dopijem "ovip", bouřka je tady. Z krásné zahrádky se přesouváme do útrob krčmy. V krčmě čekáme další dvě hodiny než bouřka ustane. Bouřka ustala a my sedáme na kola. Venku už je tma a já jedinej si nevzal přední světlo, a tak zapadám při jízdě mezi Macu a Peťu. Hned za Blučinou jsem přikázal zatočit na polní cestu, což byl docela dobrej nápad, i když ne všichni ho schvalovali. Opravdu zábavat jezdit blatem a kalužema mezi stromy a keři ve tmě. Po chvíli se napojujeme před Vojkovicemi na hlavní silnic a směřujem to k Brnu. Čím blíž jsme byli Brnu, tim víc lilo. Člověk už si za tohle jaro nějak na ten déšť zvykl. Nakonec dojíždíme ke svým domovům a někdo pokračuje dál vstříc večernímu pátku a někdo zalehl na matrace.

Sobota se nesla v poklidném relax nenáročném tempu. Domluvili jsme se s Macanem, že by nebylo od věci, zajet si na přehradu na oběd. A tak nasedáme na kola vydáváme se vtříc rušné přehradě. Po chvilce jsme na místě a sedáme asi do nejhorší reštyky, která je na přístavišti. Objednáváme jídlo a čekáme. Mezitím se k nám dostává příbor, jestli to tak můžu nazvat. Prostě a jednoduše špatně umytý vydličky. Nemám rád, když na vidličce vidím jídlo od minula. Jak bývá mým zvykem není to všechno. Po zkoumání vidličky následoval další šok a to v tom, že ke stolu přišel homeless a vysypal cigaretové nedopalky do krabice a šel si je za roh smotat...Během té hodiny čekání na oběd dojel kámoš Peťa, který nám pomohl s konzumací. Dále jsme se vydali na Sokolák. Tam jsme se váleli u vody. Po chvilce přišla žízeň, a tak jsme se uklidili do krčmy u hřibku, kde jsme si užili kulturní program kapely KOMPROMIS. Pak jsme to vzali směrem na Kníničky a směrem na stezku, která vede do města.