Tentokráte jsme s Macou vůbec netušili, kam se vydat, a tak jsme chtěli zajed nějakou lesní, zajimavou MTB trasu. Maca, jako starej bystrčák, má rád, když se jede směrem na přehradu a mně osobně je více méně jedno, kam se jede, hlavně když se jede. Počasí venku bylo zatažené ale nevypadalo to na déšť. Tato trasa vznikla tak, že Maca se chtěl podívat na svoji EX a zjistit jestli je v pořádku a daří se ji. Nezbývá než se vydat na cestu. Startujeme od Gingily a za křižovatkou taháme doprava, už tak známou cyklostezku kolem řeky Svratky. Na červeňák bez větších problémů se dostáváme hodně rychle. Sjíždíme z něj a hup už jsme u antroposu v pisárkách. Valíme si solidní tempo, které se sluší pro asfaltový povrch. Na Pijavu se dostáváme z levého břehu Svratky kolem tenisových kurtů. Pokračujeme dál k ulici Svratecká, kde stezka vyjíždí z podél toku k podél 4 proudé silnici. Tato pasáž je nudná a nečistá ale i přesto nezbývá než šlapat. Ocitáme se před stoupákem na přehradu, který slupnem jak malinu a pokračujem dál směr Kozí horka. Křížíme cestu podél levé strany přehrady a napojujeme se na stezku označenou červeně. Začíná stoupání, tak tomu začínám dávat. V endorfinovém opojení jsem hned na první odbočce zahnul vpravo a to byla chyba. Rozblácená cesta kolem chatek a zahrad nás táhla bůhví kam. Stoupání se čímdál zvětšovalo a člověk musel mít hodně natrénováno aby to vyšlapal. Nakonec jsem sesednul tak 100metrů pod spotem, jelikož sem šel dostoje a začalo mi hrabat zadní kolo. Ještě jsem párkrát máchl nohama v sedě ale věděl jsem, že to nemá cenu. Kousek jsem potlačil a dojíždím na palouk. Macu jsem někde ztratil, a tak jsme si nechali pomoci od našich mobilních operátorů a zavolali si. Heh scházíme se na louce. Čtu v mapě ale nic nevyčtu. Vracíme se zpátky do oblasti odkud jsme vyjeli na louku a šlapem schody s kolama na zádech. Před náma se objevuje zarostlá ulička široká tak tak na kolo z obou stran oplocená. Protlačujem kola touto uličkou až do další lesní oblasti, kterou nám křiží spadlý strom. Už nás to ani nepřekvapuje a automaticky dáváme kola na záda a překonáváme překážku. Dostáváme se na palouček, kde je plno bordelu. Asi se jsem chodí kalit z přilehlýho sídliště. Následuje krátkej singltrek a objevujeme se u silnice za Bystrcí, která vede do Žebětína. No co už, stalo se. Vidím odbočku do chatové oblasti a říkam Macovi, proč to nezkusit. Maca chvilku váhá ale sám dobře ví, že cesta po asfaltu není nic pro nás. Vjíždíme do chatové oblasti a následuje dobrej sjezd po šotolině. Najednou se znova ztrácíme ale potkáme dva nakalený chataře a ptáme se na cestu. Oni nám říkají, že jsme blázni ale to nám je jedno. Ukážou nám cestu a my se vydáváme dál. Po sjezdu nás čeká celkem dlouhé stoupání, které je po blátivé cestě nic moc zážitek. Po chvilce dojíždíme na jakýsi rozcestí, kde doprava to vede k silnici na Žebětín a doleva kolem vodárny kamsi bůhví kam. Samozřejmě jedem k vodárně. Chvilku šlapem do kopce. Žádná křeč a už je tu sjezd, který je opravdu parádní střídá se blato se skalním masivem opravdu zábava o hubu. Terén se vlní nahoru dolu, takže je to zážitek jak má být. Najednou rovinka kde popravé ruce vidíme ven z lesa na pole. Je to takový svižný singltrek mezistromy. Po této rovince se před námi objevuje jakési známé místo. A do háje jsme zase na rozcestí vodárna nebo silnic:)))Tentokrát volíme silnic a jedem směrem na Žebětín. Cesta z kopce tak čistíme pneu. Začíná jako obvykle pršet. Před Žebětínem zatáčíme doprava a objíždíme žebětínský rybník a pár přilehlých domečků. Vjíždíme do lesa a jedem po hodně břitkým blatě podél jakého si potoku. Je tu Pár přijemných dřevěných mostků ale jinak blato a déšť. Nacházíme konečně červenou značku, po které jsme chtěli jet. Těžký stoupání blatem až na Helečinu studánku. Oba dva vypadáme jak dvě prasata v chlívě a jelikož prší chceme se dostat co nejrychleji na Veselku. Na studánce zahýbáme doleva a směřujem to směrem k Stinské která je nedaleko. Na stinské jsem myslel, že pojedem rovně ale Macův zrak uviděl hodně velkou kalužinu přes cestu. Správně navrhl zatočit doprava po žluté a po chvilce jízdy jsme narazili na asfaltovou silnic. Po té už je to jen kousek z kopce a jsme u Autodromu. Déšť začíná zesilovat a k tomu se začína stmívat. Valíme promočení tempem co nejrychleji na Veselku. Podél Autodromu se to nezdá ale je to celkem dlouhá cesta než jsme se dostali na Kývalku. Od Kývalky jsme měli naplánovaný ještě jeden sjezd ale bohužel počasí bylo proti nám. Jedem sjezd po kočičích hlavách v prudkém dešti. Držím si odstup, protože už jsem zpolikal dost bordelu z Macova zadního kola. Hurá konečné konec kostek a asfalt. To už se blížíme na Veselku. Na Veselece jako prasata víme, že do hospody takhle nemzeme, a tak poprosíme ať nám otev%rou bránu, že si půjdem sednout na zahrádku. Co může být horšího než sedět s promočenou plínou venku na zimě. Po chvilce berem pivo a jdem dovnitř, a tam nás přívětivě uvítá místní barmanka alias Macova EX. Posedíme dáme pivko dáme Rum a valíme za tmy směr Brno. Pořád lije ale Rum hřeje aspoň prvních 100 metrů. Jedeme na Troubsko, z Troubska na Ostopovice, z Ostopovic na Bohunice, z Bohunic ke konečné u Ústředního hřbitova a dále po Vídeňské k Gingile. Rychle jsme se šli převléci a srazili jsme se v Pivovarské. Unavení a přesto šťastní. Omluvte zhoršenou kvalitu fotek jsou z mobilu.
MAPA TRASY ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat