No i v tyto dny, kdy se déšť drží moravy jako mládě prsa své matky, jsme si neodpustili dát aspoň zepár kilometříků na kolech. Tentokrát se o cestě hodně dlouho spekulovalo, jelikož hodinu před odjezdem propukla v Brně průtrž mračen při které padaly i kroupy. Chvilku to dokonce vypadalo, že se na to vykašleme. Maca chtěl pořád jet do Bílovic nad Svitavou ale já jsem byl jaksi proti. Nakonec mě ukecal a musím se přiznat, že Macan měl dobrej nápad, protože tato cesta se sebou nesla několikero opravdu krásných překvapení. Takže podpořeni Iontovýma drinkama vyrážíme od hospody Gingila přes řeku doleva směr Modřice. V klidu šlapu prvních 300 metrů a už mám mokrou zadnici. No nedá se nic dělat podjíždíme železniční viadukt a pokračujem do Komárova. V Komárově přejíždíme dřevěnnej mostek a míříme po stezce k silnici u mostu. Tu překřížíme a pokračujem podél betonové zdi po stezce a před prvním železničním mostem doleva. V ten moment na mě huláká Maca jestli jsem normální, protože tam bylo dost blata. Nekompromisně jedeme tama a ujišťuju Macu, že dneska skončí stejně jako prase. V Komárově překřížíme 4 proudou silnici, která vede na dálnici na Bratislavu (Shoping Park, Olympia). Pokračujem dál podél 4 proudé komunikace směrem na Slatinu. A tady je to první překvapení. Dojedem do starých Černovic před nějakou firmu a chvilku čekáme. Během 15ti minut výjde z firmy kámoš Peťan v plné polní s kolem. Super paráda 3 bajkeři a Velká klajda před náma. Kousek se vracíme podél 4 proudé silnice a napojujeme se u mostu na cyklostezku kolem řeky Svitavy, která vede až do Bílovic nad Svitavou. Podél řeky míjíme kolmé ulice v pořadí Tržní, Křenová. po stezce za Křenovou na mě hlásí Maca, že je přede mnou týpek co má stejný kolo. Trochu jsem šlápnul a jel si borca omrknout. Opravdu měl stejnej model, tak mu říkam, že má dobrý kolo a mu nezbývalo nic než jen souhlasit. Předjíždíme ho a upalujem si svoji cestu dál do Maloměřic. V Maloměřicích už jedem radši po asfaltu, jelikož bajkeři si mysleli, že dojdou domu čistí. No nějak jsme se zamotali a rychle nás dojel borec na tom kole, co mám i já. Dám se s ním do řeči o kole a šlapem do Bílovic. Během téhle jízdy se na něj párkrát podívám a ptám se, jestli to není náhodou pan Prokeš a on to náhodou pan Prokeš byl. Pan Prokeš je můj bývalý trenér, když jsem hrával basketball. Supersenzační náhoda. Dojíždíme do Bílovic, kde nám doporučuje lesní stezky mezi Bílovicema, Útěchovem a Sobešicema. My mu poděkujem a z Bílovic to začnem tahat nahoru na "Klajdu". Dojíždíme ke dřevěnému mostu z kterého je vidět na krásný vodní přepad. Ne nadarmo se tomu říká údolí lišky Bystroušky.
Zatímto mostem se stoupání rapidně zvětší a nezbývá nám nic než šlapat. Peťan alias "lýtko jak já stehno" tomu šlape hlava nehlava. Po chvilce se zastavuju a dělám poslední fotku Bílovic z vrchu.
Pak mám co dělat, abych borce dohnal. Stejně museli počkat. Stoupáme nahoru a míjíme Libuščin památník. Stoupání už mě začíná dostávat a mám mžitky před očima. Po chvilce už cítím, že plíce nezvládaj tolik kolik by měly. Nevzdávám boj a na krev pokračuju ve stoupání. Peťan valí jak promazanej motor a my s macem jak hladoví vlci pachtící se po krvi. Netrvá dlouho ale pro mě je to jako věčnost a dostáváme se nakonec stoupání, kde je vidět ven z lesa silnice, která vede od Ochozu u Brna do Brno-Líšeň. Jedeme podél ní po lesní stezce. Konečně se tomu dá šlápnout. Během chvilky se ocitáme na "Klajdě", kde s endorfinovou radostí se na sebe usmíváme. Došla nám energie, a tak si dáváme jedno pivko s krásným výhledem na železobetonové džungle, které tu vyrostly v druhé polovině minulého století. Po chvilce zewlingu zvedáme zadky a sedáme na kola. Supersjezd dolů z Klajdovky frčíme kolem 60 Km/h. Dole na křižovatce se vydáváme rovně směrem ke spalovně, avšak na dalších světlech odbočujeme vpravo. Míjíme Aralku a za ní první točíme doleva. Poslední sjezd do města si užíváme jak se sluší a patří. Dole na světlech křížíme Gajdošovu ulici a po Táborské míříme na ulici Křenovou. To nám opravdu netrvá moc dlouho jelikož tempo jsme nasadili vražedný. Křenovou ulici projíždíme rychle a naši stezku zakončujeme na Tenise. Pěkná jízda plná překvapení a makačky...
Žádné komentáře:
Okomentovat