Bobrava

Tato trasa byla pro mě poněkud začarováná a to tím, že jsem si ji zajel až na podruhé. Měl jsem vytyčenou trasu, jak se krásně projedu kolem říčky Bobravy ale začal jsem váhat jestli přece jsem si toho asfaltu nenadělil moc. Nebylo zbytí a konzultoval jsem svoji navrženou trasu s externím bikerem Dallasem a ten se se mnou shodl, že je to příliš mnoho kilometrů po asfaltu. Na to mi ale navrhl jinou variantu, která se mi báječně zamlouvala. Neváhal jsem a vydal jsem se na cestu ale u Nebovid jsem zabloudil a zkrátil jsem si celou trasu. Ne nadarmo se říká dvakrát měř a jednou řež. No další den jsem nehodil flintu do žita a vydal jsem se na cestu podél Bobravy. Klasickej start hospoda Gingila. Nabírám směr na modřice a provádím klasické úkony, které je dobré dělat na stezce, šlapat a dávat majzla na ty nezbedníky. Pomalu zahřívám organismus do jezdecké teploty a už jsem na začátku Olympie. Tady na tomto mistě máte 3 možnosti, kam jet. Doleva je to směr ke Slavkovu, rovně ke konci Olympie a doprava směr ke Ždánickým lesům. Ja jsem zvoli zahnout doprava. Krátká jízda po hrubozrném zpevněném kamenicu mě štěstím natřásá, a však záhy dojíždím do vesnice zvané Přízřenice. V Přízřenicích vjíždím na křižovatce na hlavní a za necelých 50 metrů z ní sjíždím na ulici Moravanskou. Ta vede k industriální zóně, která je podél ulice Vídeňská. Ulice Vídeňská je trošku problém, protože je tam čtyřproudá komunikace s dvouproudým dělícím pásem pro šaliny. Nevěšel jsem hlavu a zahnul jsem doleva směrem na modřice a po 50 metrech byl vchod do podchodu. Hažu kolo na ramena a coby dup jsem na druhé straně rušné komunikace. Z východu podchodu pokračuju po chodníku a hned první křižovatku zatáčím doleva. Začínám stoupat na Moravany a hledám odbočku vlevo na polní cestu. Tady pozor díky svým neblahým zkušenostem s první jízdy nedoporučuju odbočit první odbočku vlevo na polní cestu. Druhá odbočka co tam je, je asfaltová. Tou jsem se ponaučen po druhé vydal. Chvilku klesám a následuje stoupání, které opravdu není příjemné. Tato cesta vede před asi bývalé družstvo, kde je autoservis a takové rádoby parkoviště. Těsně před příjezdem na parkoviště je po pravé straně v poli crossová dráha (měl jsem dost vykašlal jsem se na ni). Na parkovišti před bývalým družstvem jsem uviděl podél pravého plotu lesní stezku. Klasicky jsem nezaváhal a pokračoval po ni. Připomínám stále stoupám a už toho mám plný kecky. Po chvilce na lesní stezce narážim na kraji lesa na jinou stezku na kterou se napojuji a jedu podél pole, víceméně rovina. Z předchozího dne už vím kam to vede, a proto neváhám připevnit lepící páskou mobil na řidítka a užít si sjezd. Všechno připraveno užívám si sjezd lesem a valím tak, jak mi strach dovolí. Po minutce v lese dojíždím k polní cestě vedoucí z kopce, kterou už opravdu šlapu naplno. Dojíždím do protisvahu a zjišťuju že čočku jsem měl nastavenou příliš do nebe. Prostě a jednoduše AMATÉRISMU SE MEZE NEKLADOU. Před sebou mám obec Nebovid, kde jedu směrem ke kapličce a u ní zahýbám doleva. Cesta vede z kopce, což mi je po chuti:D:D:D. Vyjíždím z Nebovid a užívám si krásu největšího převodu, cesta stále klesá. Dojíždím na křižovatku, kde jsem minule udělal chybu a jel jsem doprava směrem na Střelnice. Správně je to doleva směrem na Ořechov. Tam jedem zase z mírného kopce a věřte nevěřte, je to super... Jedu takovou rychlostí, že jen tak tak si všímám odbočky ze silnice směrem na bahnitou cestu označenou žlutou značkou, která vede od Ostopovic. Chvilinka na Žluté a už se napojuji na značku modrou, ktera vede podél řeky Bobravy. Začíná to prudkým stoupákem, kde du do stoje. První polovina trasy podél Bobravy je vlnitá nahoru dolu. Podklad klasická lesní hlína tu a tam promáznutá nějakou kalužinou, rýhou od traktoru, a zpevněním cihlářskou sutí. Druhá polovina je spíše rovinatějši hlína na paloucích. cesta je krásně zdobena malými vodními mostky a peřejkami. Cestou jsem minul pár mlýnů. Konec hliněné cesty nastal po doražení Radostickému mlýnu. Následoval asfalt až do Radostic. Z radostic vyjíždím hnedle, jelikož jsem na konci dědiny. Svoji cestu směřuji na Střelice. Úsek vede po rovině až k první křižovatce, kde stáčím doprava na Střelice. Projíždím podjezdem pod železničńim tělesem a hle stoupaní. Věděl jsem o něm, takže jsem se stihl dobře psychicky připravit. Během chvilky vyjedu na top a pak už si to mažu z kopce dolů do dědiny. V Dědině volím cestu kolem hasičárny. Cesta mě dovádí na konec dědiny. Poslední odbočka v dědině vlevo směrem ke kravínu je pro mě už poslední stoupaní. Za kravínem se napojuji na silnic vedoucí do Ostopovic.Ostopovice projíždim rychle a zběsile a šinu si to do Starého Lískovce. Potom už nade mnou zvítězila lenost a mířím na kole ke konečné šalin u Ústřední hřbitova. Potom už po Vídeňské směrem k GINGILE. Tato cesta je super hlavně pasáž mezi Moravanama a Nebovidama a také pasáž kolem řeky Bobravy.

MAPA CESTY ZDE