Tak po necelých dvou týdnech, co moravu zachvátily záplavy a vydatné deště, jsem se rozhodl, že je čas skoncovat s domácím povalováním, přejídáním a hospodským tlacháním. Volám Macovi, jestli by si nedal nějakou tour. Moc dlouho netrvá a už domlouváme, jak pojedem. Vzhledem k nevyzpytatélnému počasí Maca navrhuje, aby jsme zvolili lehkou trasu, načež navrhuje Přehradu a následně Ríšovu studánku. Souhlasil jsem a těšil se až odbije pátá hodina. Odbilo 5 hodin a sraz klasicky u hospody Gingila. Čekám a Maca je tu co nevidět. V ruce drží Isostar a dopuje se iontama. Já to ale tušil, a tak jsem 15 minut před startem vypil Redbull. Vyrážíme na cestu. Přejíždíme křižovatku s Poříčím a zahýbáme doprava směrem na Červený kopec. Klasicky první stoupání nenechá na sebe dlouho čekat a delší pauza neježdění se malinko podepíše na tempu. Sjíždíme dolů k Antroposu a nabíráme slušných 50 Km/h. V tom nejmíň vhodném místě začíná Maca brzdit a já v těsném závěsu za ním mám plné ruce práce, abych ho nesundal a sám se nezranil. Po cestě po stezce kolem Antroposu směrem na Pijavu, Maca vybírá rybářskou stezku po levém břehu řeky Svratky. Na první terénní vložce jsme oba poznali, že déšť udělal svoje. Samé blato a navlhlé kořeny ale to nám nevadili ba naopak jsme se tím parádně bavili. Vyjíždíme na Pijavě a pokračujem normálně po stezce směr Přehrada. Tady v téhle pasáži je to jen o šlapání. Na konec před přistavištěm stoupák, který není pro zahřátý tělo žádnej problém. Dojíždíme na přistaviště, a kam se koukneme, vidíme zábavní atrakce. Jak už je v Brně zvykem, začaly brněnské ohňostroje Ignis Brunensis a jedno z míst, kde se tyto ohňostroje odehrávají je brněnská přehrada, a proto ziskuchtiví kolotočáři obsadí všechna dostupná parkoviště na přístavišti. Jedem dál po levé strané přehrady, jakoby směrem na Kozí horku. Dojíždíme k silnici, která vede podél přehrady směrem k Veverské Bitýšce. Tuto silnic křížem přejíždíme a napojujeme se na stezku, která je označena žlutou barvou. Tato stezka je po asfaltu a míří k Ríšově studánce. Po celé délce k "Ríšandě" je to stoupání, které není moc náročné, ačkoliv párkrát se stoupání trochu zvětší ale není to až tak náročné. Po výšlapu jsme se najednou ocitli na "Ríšandě". Umoření ale spokojení, že jsme tam.
Chvilku jsme zrelaxovali a šli jsme ochutnat vodu ze studánky. Po dvou dnech můžu z 99% říct, že voda ve studánce bude asi nezávadná, jelikož se mi zatím nic nestalo. Po chvilce nasedáme na kolo a pokračujeme dál po zelené značce s cílem dojed do Žebětína. Ale!!! Naše dvojice se klasicky ztratila odbočili jsme sice podle nějaké zelené šipky ale ta nás dovedla na rozcestí, kde jsme si symbolicky zahráli kámen-nůžky-papír. Samozřejmě jakákoli vybraná cesta z těch dvou možných byla špatná...Po chvilce na mokré a blátivé lesní stezce dorážíme na její konec. No nezbývá než si cestu nějak najít. Chvilku hledáme a před náma polámané hrubé větve a tak Maca to zkouši projet a jakoby nic háže hubu.
Krásnej pohled ale to co bylo za duhou a znalosti z fyziky, o tom jak vzniká duha, nás trochu zneklidnily. Jako nazavolanou při vjíždění do Žebětína začne pršet jak z konve. Dojíždíme ke kostelu, kde se ve výklenku i s kolama snažíme schovat. Déšť polevuje ale stále prší, tak že to zkusíme. Vyjíždíme a liják zase zesiluje. Ach neee, nezbývá nic než šlapat a mít rádost, že se kolo aspoň trochu opláchne. Celý mokří míříme na Troubsko. za Žebětínem se napojujeme na státní silnici a směřujeme na kruháč na Veselku. Na kruháči jedem rovně do Troubska a v Troubsku odbočujeme u zastávky do leva směrem na Ostopovice. V tenhle moment už je nám všechno fuk, protože jsme durch mokří. Dojíždíme do Ostopovic, kterýma svižně projíždíme. Před koncem Ostopovic odbočujeme do prava směrem na Moravany. Je tam docela solidní výšlap ale v tomhle počasí nezbývá než šlapat. Přestalo pršet ale co na tom, když už jste durch mokří. Dojíždíme do Moravan a užíváme si sjezd po náročném stoupání. Dole na křižovatce se dáváme doleva směrem k Obchodímu centru Futurum. Poslední stoupání makáme na plno. Pak už klesáme k OC. Naše cesta se nachvilku zastaví v OC, protože si Maca potřebuje ve vinotéce koupit nějaký balící materiál. Ok, nakoupena a vyrážíme směr Gingila. Cestu vedeme už po chodniku podél šalin v dělícím pásu. Být lepší počasí, tak to strhnem k Olympii na stezku. Zbývá už jen pár kilometrů po Vídeňské a už jsme u Gingily. Krásná jízda hnusné, počasí jako obvykle.
MAPA TRASY ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat