Výlet na mohylu

Bohužel není každý den posvícení a tohle byl zrovna jeden z takových dnů. Znáte takové to počasí, kdy se rozhodujete, jestli půjdete na kolo a nebo do hospody, tak to bylo přesně ono. Zavolal jsem svému věrnému sparing partnerovi Macovi a říkám mu, že podle počasí jaké bylo a jaké bude to dnes na hrátky v lese nevypadá. Dlouho jsem ho netrápil a sděluji mu svůj nápad, zajed si kondičně na mohylu míru. Trasa je rovinatá a šlape se až v zavěru pod mohylou míru, kde jsme oba dva hledali své plíce po zimě strávené v hospodách...Takže trochu k trase, jak už je naším zvykem začali jsme na poříčí u Hospody zvané GINGILA. Od té jsme se vydali po cyklostezce směr Modřice. Jelikož není hezké počasí a je po páté odpolední na stezce není skoro ani živáčka. Po stezce jsme minuli pár křížení s městskými komunikacemi, kde je lepší si dávat majzla, aby Vás nějaký typický český všeuměl nesrazil. Jakmile jsme dojeli na začátek olympie zatáčíme přes most doleva. Ještě kousek asfaltu a podklad před výjezdem na přejezd přes dálnici směřujicí na Bratislavu se mění na šotolinu. Výborně, radujeme se, konečně naše horská kola poznávají pod koly podklad na který jsou určený. Mezi poli dojíždíme k Holaseckým rybníkům, které bez povšimnutí míjíme z prava a následně vjíždíme do dědiny, kterou projíždíme svižným tempem směrem na Tuřany. V Tuřanech jedem po hlavní, kde se vydáváme na asi největší křižovatce (ve tvaru trojúhelníku) na obec Dvorska, což není po hlavní směrem na Znojmo. Vyjíždíme z Tuřan a po levé ruce se nám naskytne pěkný výhled na runway brněnského letiště. Jako naschvál nevzlétalo a ani nepřistávalo žádné letadlo. Pokračujeme dále na své vytyčené trase do obce Dvorska. Rovinka, Asfalt takže tomu pořadně šlapem až do Kobylnic. Z Kobylnic máme namířeno do obce Prace stále po asfaltu. Začínáme mírně stoupat a cítíme už nějaký ten kilometr v nohách. Využíváme jízdy ve dvou a střídáme se v rozrážení větru. Dorážíme do Prace, kde už nás navádí ukazatel. Začínáme stoupat do kopce, který se nám už tak moc nelíbí ale nevzdáváme to. Šlapem tak kilometr a mohylu máme na dosah. Dosáhli jsme vrcholu. Chvilku pauza a udělání pár fotek a hurá na kolo. Cestu zpátky jsem navrhl směrem na Sokolnice, jelikož jsem předtím viděl na mapě, že je tam nějaká polní cesta směrem dolů. Rozjíždíme se po silnici nabíráme rychlost a hle opravdu po pravé ruce polňačka přímo vybízející ke sjezdu. Ani minutu neváháme a jdeme do ní. Po 100 metrech se k nám asi chtěl přidat zajíc což se Macovi nelíbilo, asi proto že neměl kolo, a tak ho začal pekelným tempem z toho kopce honit. Jedu v závěsu a hlasitě se směju ale se zvyšující se rychlostí a kvalitou polní cesty mi usměv zmrzl. Zajíc utek bokem a my si dále užíváme nádherný sjezd po tak milované šotolině mixnutou naplaveným vlhkým bahnem. Po chvilce vidíme konec terénních radovánek a následuje asfalt, zjišťujeme, že jsme v Kobylnici. Zajeli jsme k místní zábavové hospodě, s pěkným venkovním posezením, se trochu občerstvit. Po chvilce co sedíme venku, zjišťujeme, že den, který se zdál pochmurný, najednou se dostavá do pěkných barev. Krásný výhled na západ slunce nám napovídá, že je nejlepší čas nasednout a vydat se zpátky k domovu.ALE!!! Ten výhled nám taky ukázal krásnou polní cestu. Byl by hřích, aby naše kola zůstala čistá...Po chvilce užívání nádherného bahna se před námi ztělesňuje zlo. Prudké stoupání dlouhé tak 200 metrů na blatě. Využíváme převodů a šaháme si na dno. Uff, oddychujem a jsme rádi že následuje rovinka, která nás dovede k obci Dvorska, kde vjíždíme na hlavní. Zapínáme světla ve stylu Kida na uctění památky Knight ridera a jedeme dál na Tuřany. V Tuřanech malé bloudění ale cestu ven jsme našli. Následovaly Holásky a cesta po stezce. Zakončili jsme na pivovarské zahrádce:)

MAPA CESTY ZDE