Dle situace v práci a aprílovému počasí jsem se bohužel nedostal na kolo dlouhých 6 dní, což pro mě bylo do slova utrpením. Na tento výlet jsem se nechal inspirovat jednou fotografií, kterou jsem viděl v práci. Byla to fotografie Akátové věže. Pěkná, vzdušná tubusová věž mě začala natolik zajímat, že jsem hned na internetu musel zjistit, kde stojí. Zjistil jsem, že je postavena na kopci nad obcí Blučina, kde jezdím často své 45 kilometrové kolečko na zvýšení rychlosti. Tentokráte můj sparing byl v práci a tak jsem musel vyrazit na cestu sám. Vypil jsem před cestou 1/4 litru Redbullu a de se na to... Nástup klasicky u hospody GINGILA. Vydávám se po stezce směrem na modřice a mijím hordu bruslařů všech dovednostních i věkových skupin. Sice párkrát musím silně brzdit kvůli jejich bezohlednosti a roztahování se po celé šíři stezky. Přejdu to a užívám si křídla, které mi dal redbull. Opravdu poznávám, že energy drink pracuje tak, jak má. Za necelých 15 minut jsem na konci olympii kde to stáčim po vedlejší silnici doleva směrem na křižovatku u olympie. Tam jedu přes přechod směrem k ČOVce (čistička odpadních vod). Projíždím kolem ní a snažím se, co mě síly stačí. Ten smrad je opravdu nemilý. Po rovince cítím kyslíkový dluh, tak zpomaluji tempo. Pokračuju a dojíždím na konec cyklostezky, kde se vydávám do prava směrem na Rebešovice. Začíná mírnější stoupání, tak šlapu a využívám posledního opojení z redbullu. V Rebešovicích se podelný sklon vyrovnává a na konci dědiny si to už šinu z kopce, který vede až do Rajhradic. V Rajhradicích se na křižovatce odpojuji doleva směrem na Opatovice. Cesta je pohodlná po rovině a po asfaltu, a proto nezbývá nic jiného, než do toho pořádně šlápnout, abych si tu jízdu užil. V Opatovicích jedu stále po hlavní a prosmýkám se klikatými ulicemi. Na konci vesnice je po práve ruce pěkný rybníček. Teď už je to jen kousek do Blučiny. V Blučině jsem za pár minut a zvolňuji tempo, protože vím co mě čeká. V Blučině jedu stále po hlavní a na křižovatce se vydávám směrem na Židlochovice a Dálnici D2. Projíždím dědinou a na konci vidím bývalé JZD. Podle mapy vím, že mě za ní čeká odbočení do prava a pak už jen stoupání. Odbočku jsem našel a začal stoupat. Po chvilce už jsem v nejnižších převodech a lapám po dechu. Proklínám svoji tělesnou kondici ale šlapu dál. Všímám si cedulek, které varují návštevníky, aby nedělali hluk kvůli páření ptáků, a tak se snažím bolestivé sténání co nejvíc tlumit. Najednou vlevo na horizontu vidím AKÁTOVOU VĚŽ. Lepší motivaci si nedokážete představit vystoupám poslední úsek jako nic a miřím v podstatě po rovince k věži. Dojíždím k věži a jsem rád, že jsem dosáhl TOPu.
Tahám mobil a dělám pár fotek věže. Poté na ni po schodech vyběhnu a kochám se malebností krajiny. No nic je čas přestat se kochat a vrátit se zpět na kolo, vždyť to je to proč tady jsem. Říkám si po asfaltu dolů se mi nechce a tak využívám polňačky, kterou jsem si vyhlídl na mapě. Je to sjezd jak má bejt. Podklad šotolina s vlhkým bahnem s občasnými úseky navážky z demolic. Po pravé straně mám viniční stráň.
Po chvilce jsem zpátky v Blučině. Nevzal jsem si pití, a proto usedám na moment do místní krčmy na malou kofolu. Není času nazbyt po 5 minutách vyrážím napojuju se na cyklostezku před vjezdem do Blučiny od Opatovic a směřuju to podél říčky Litavy do Vojkovic. Na tomto úseku žadné nástrahy kromě mušek a všelijakého hmyzu,co mi líta do obličeje, nečekám. Ve Vojkovicích už jedu po hlavní silnici směrem na Holasice. Mírné stoupání z Vojkovic jsem už několikrát absolvoval, a proto nepřestávám šlapat v tempu. Následuje sjezd do Holasic, kde začneme mírně stoupat do Rajhradu. V Rajhradu jedu po hlavní a na křižovatce stáčím doleva a pokračuju dále na Rajhradice. Rajhradice projíždím po hlavní směrem na Rebešovice. Do Rebešovic vede stoupání, které už jedu svižným tempem, jelikož nohy jsem nechal u akátové veže. Následuje klesání a za dědinou se napojuji na cyklostezku. Teď už mě čeká jen čistička. K mému údivu foukal dobrý vítr a všechen smrad odfoukl ode mně. Zbývá už jen křižovatka u Olympie a stejnou trasou návrat k hospode GINGILA. Byl to krásný výlet a po 6 dnech neježdění opět pocítily to pravé ořechové.
Žádné komentáře:
Okomentovat